Jmeniny
Jmeniny nebo také (jmenný) svátek je zvyk oslavovat den, zasvěcený svatému nebo blahoslavenému z církevního kalendáře nebo jiný den, k němuž je nějakou autoritou připsáno oslavencovo rodné jméno.
Vychází z katolické praxe uctívání svatých, kde každý světec (blahoslavený, ctihodný) je připomínán v jeden den v roce, v naprosté většině případů se jedná o den jeho smrti. Na druhé straně každý věřící dostává při křtu rodné jméno (odtud „křestní jméno“), které nejen označuje, jak se má „jmenovat“, ale je současně i volbou jeho osobního patrona, průvodce a životního vzoru tohoto jména. Proto, když církev slaví památku daného svatého, slaví jej i ti, kdo nesou jeho jméno, neboť je to den jejich patrona. Bývá zvykem dávat při křtu i jmen víc. Až postupně se význam přenesl – neslaví se jen na počest svatého, ale i všech jeho žijících jmenovců.
Novodobé oslavy jmeniny se oprošťují od katolického původu a stávají se pouze svátkem daného jména. Český občanský kalendář, který je podkladem pro termín oslav jmenin sice původně vycházel z církevního kalendáře, ale v průběhu času doznal mnoha změn. Ten se od starého církevního kalendáře značně liší. Do pádu komunismu tyto změny prováděla Komise pro kalendárium v Obchodních tiskárnách Kolín složená z jazykovědců, dalších odborníků a zástupců ministerstva kultury a vnitra. Po roce 1989 (s nástupem svobody slova) jmenné kalendárium již nikdo nekoordinuje a záleží na vůli vydavatele. V kalendáři se zpravidla každé jméno vyskytuje pouze jednou, je navíc rozšířený i o nová, moderní a raritní jména. Vše už je tedy jen na záměrech vydavatelů, a proto také dnes v různých kalendářích často najdeme řadu odlišností.
A jak se obyčejně jmeniny slaví?
Pro křesťany je jejich patron inspirací a životním vzorem. Ti ostatní ve svátku vidí především oslavu svého jména. Ke svátku se běžně blahopřeje, v některých rodinách se pak oslavenec i obdarovává.
Některým jménům jsou oslavy vlastní, takový Jaroslav může navíc oslavovat jaro, Bohuslav Boha, Miroslav zase mír. Slavení je blízké i dalším jménům jako je Břetislav, Drahoslav, Květoslav, Radoslav, Vlastislav, Vítězslav, Zdislav nebo také Slavomír či Slavěna.
Zatímco některé svátky se dotýkají pouze úzkého okruhu zainteresovaných, na takové dny jako svátek Josefa, Anny, Martina, Štěpána nebo Mikuláše si vzpomene většina z nás, často také v souvislosti s dodržovanými zvyky nebo okřídlenými rčeními.
Dnes vnímáme jmeniny jako oslavu našeho jména a křesťanský symbol už nemá takový význam. Pro stanovení dne našich jmenin se používá tzv. občanský kalendář, který se od toho církevního značně liší. V posledních letech je občanský kalendář také pravidelně rozšiřován o nová moderní jména, která se v minulosti tolik nepoužívala.
A jaký dárek k svátku?
Dárky k jmeninám jsou spíše drobnější, mezi přáteli stačí mnohdy jenom blahopřání. Dárky v podobě sladkostí není potřeba balit, mnohdy stačí jenom ozdobná stuha nebo mašlička. Ideálním dárkem jsou také náušnice a náhrdelníky, u kterých nemusíte řešit jejich velikost.
